Rozdělení Československa 1. ledna 1993 bylo mne velkým zklamáním. Najednou místa, která byla po desetiletí brána jako naše vlast se stala cizinou. A tak jsem se v březnu 1993 vydal na Slovensko do Tater. Moje první cesta vedla do Tatranské Lomnice, dodnes si na ten den pamatuji – bylo typické jarní tatranské počasí – tedy jasno, slunečno, pár stupňů pod nulou, všude plno sněhu a nikde ani noha. Čeští turisté, kteří v té době patřili k dominantním návštěvníkům Tater, prostě nepřijeli. A tak tatranské hotely zely prázdnotou, většina z nich byla zavřená. Obcházel jsem jeden uzamčený hotel za druhým až jsem se do jednoho nakonec přeci jen dostal. Paradoxně vchodem přes kuchyň, který byl určen personálu. A v recepci jsem narazil na jediného člověka – ředitele hotelu Urán, ing. Josefa Čajkoviče. A s ním jsme velmi rychle našli společnou řeč jak dostat české turisty zpátky do Tater. Stali se z nás více než jen obchodní partneři a přátelé. Možná ani nevíte, že snad všichni jste ing. Čajkoviče viděli v jednom z nejoblíbenějších československých filmů „Anděl na horách“ – tehdy ještě jako mladého recepčního v hotelu Morava.
Postupem let jsme k nabídce Vysokých a Nízkých Tater či Malé Fatry přidali i další destinace – slovenské lázně a termály i přehrady a jezera. I když Slovensko dnes již nedominuje naší nabídce tak výrazně, jako před 30 lety, stále pro nás zůstává významnou destinací. A hotel Urán v Tatranské Lomnici, který mezitím prošel významnou proměnou a rekonstrukcí, nabízíme stále.
RNDr. Ladislav Peška
